Celkový přehled
Politické zřízení
Slovensko, oficiálním názvem Slovenská republika je stát nacházející se ve střední Evropě. Samostatným státem se stalo Slovensko 1. ledna 1993, přičemž navazuje tradice státnosti od Československa, Rakousko-Uherska, Velké Moravy sahající až od 9. století. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. Podle slovenské ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezidentka republiky Zuzana Čapová. Vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je Parlament Slovenské republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda Slovenské republiky.
Hospodářství a životní úroveň
V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními elektrárnami. Ozbrojené síly Slovenské republiky jsou integrované do struktur NATO, podílejí se na zahraničních misích a v současnosti jsou plně profesionalizované. Z okolních států má Slovensko pevné svazky především s Českou republikou. Dříve konfliktní vztahy s Maďarskem se v posledních letech zlepšily.
Členství v mezinárodních institucích
Slovensko je členem OSN, NATO (od 29. března 2004), OBSE (od 1. ledna 1993), WTO, MMF , Světové banky, Rady Evropy (od 30. června 1993), EU (od 1. května 2004), EEA, Eurozóny (od 1. ledna 2009), Evropské celní unie a Schengenského prostoru (od 21. prosince 2007), OECD, Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.
Území a lidé
Slovensko je úzce spjato s Českou Republikou nejen minulostí, ale i společnými návyky, tradicemi, zvyky, které od sebe oba státy přejímaly napříč celou historií, ale i v podobnosti jazyka. Češi teké tvrdí o slovácích, že jsou to jejich "Bratia". Slovensko sousedí na severu s Polskem, s nímž má 444 km dlouhou hranici. Na severozápadě hraničí s Českou republikou po délce 252 km. Na západě země sousedí s Rakouskem, se kterým má vůbec nejkratší hranici dlouhou 91 km. Naopak na jihu má Slovensko nejdelší hraniční území s Maďarskem, které celkově čítá 677 km. Poslední hranicí je ta východní, kterou má Slovensko s Ukrajinou a je v délce 97 km. Do administrativy Slovenska musíme započítat i 8 krajů, které tvoří samostatný stát, jménem Slovensko. Hlavním městem Slovenska je Bratislava, která je rovněž krajem (obdobné jako v České Republice). V roce 2018 žilo ve Slovensku přibližně 5,45 miliónů lidí. Jinými slovy, ve Slovensku žije přibližně "polovina" z České Republiky.
Historické státní útvary na území Slovenska
Nejstarší státní útvary
Jelikož Slovensko bylo skrz historii neodlučitelné s Čechy, sdílejí tedy mnoho společného. První historicky doložený státní útvar na Slovensku se nazýval Vanninovo království, které se zde rozkládalo již od počátku 1. století. Slované osídlovali toto území přibližně od 5. století. Od roku 568 byla země pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký Avary porazil a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví. Po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Pod tlakem maďarských kmenů však došlo k zániku Velkomoravské říše, načež území dnešního Slovenska připadlo nově vytvořenému uherskému státu, jehož součástí zůstalo až do roku 1918.
Habsburská monarchie
Oblast dnešního Slovenska známá jako Horní Uhry byla ve středověku součástí Uherského království. Po bitvě u Moháče roku 1526 nastoupil na uherský trůn Ferdinand I. Habsburský a Slovensko se tak stalo součástí habsburského soustátí. Po osmanské expanzi v 16. a 17. století, která zasáhla i území Slovenska, se uherské území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska, dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko. Slovensko se tak stalo jádrem zbývajících Královských Uher. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem (1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách se odehrávala většinou na území dnešního Slovenska. Ke zformování moderního slovenského národa došlo v průběhu 19. století během procesu, který je znám jako tzv. Slovenské národní obrození. Za revoluce v letech 1848 až 1849 podporovala část Slováků centrální vládu ve Vídni proti uherským povstalcům. Důvodem byl jejich požadavek na odtržení Slovenska od Uher v rámci Rakouské monarchie. Po porážce uherského povstání však naopak došlo k centralizaci státu a požadavky Slováků na federalizaci monarchie či národní autonomii nebyly vyslyšeny. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po uzavření rakousko-uherského vyrovnaní v roce 1867. Až do roku 1918 pak uherská vláda rozhodovala i nad územím Slovenska.
Samostatný stát
V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost jako Slovenská republika, neoficiálně Slovenský štát, fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. Slovenská armáda byla účastníkem útoku na Polsko a invaze do Sovětského svazu. V létě roku 1944 vypuklo na Slovensku proti fašistickému režimu Slovenské národní povstání (SNP), které však německé jednotky do konce října porazily. Slovenská republika zanikla na počátku května 1945, kdy slovenské území osvobodila Rudá armáda. Roku 1945 došlo k obnovení Československa, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát, který spadal do sféry vlivu Sovětského svazu. Slovenská snaha o přeměnu státu ve federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Od 1. ledna 1969 byla na základě ústavního zákona o československé federaci ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 „O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky“ se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 pak Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská i Česká republika se staly samostatnými státy.
Název a státní symboly
Název státu
Oficiálním názvem státu podle ústavy je Slovenská republika; jednoslovný název Slovensko se v ústavě nevyskytuje, je však součástí oficiální databáze OSN coby jednoslovný název státu. Překlady zeměpisného názvu Slovensko do angličtiny ( Slavakia) a dalších světových jazyků (fr. Slovaquie, šp. Eslovaquia atd.). Názvy Slovenska do jiných jazyků, např.: japonština, italština, irština, atd.
Státní symboly
Státní symboly Slovenské republiky je státní znak (který tvoří Slovanský kříž, jež byl i znakem v době Velkomoravské Říše), státní vlajka, standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Nad Tatrou se blýská, která vznikla roku 1844 během odchodu bratislavských studentů do Levoče. Text napsal Janko Matúška na melodii slovenské lidové písničky Kopala studienku. V roce 1920 se první sloka stala součástí československé hymny. Od roku 1993 jsou slovenskou hymnou první dvě sloky.