Historie města Poděbrad
Vznik
Historie Poděbrad sahá do pravěku, daleko před počátky českého státu. Tehdejší lesnatou krajinou protkanou hustou sítí říčních ramen procházela dálková obchodní cesta, směřující z Prahy do východních Čech a dále do Slezska a Polska. Tato významná komunikace přetínala řeku Labe západně od dnešního města v místech, kde se říká Na vinici. Nedaleko brodu vznikla prastará osada a malá strážní tvrz. Je pravděpodobné, že poloha místa se odráží i v dnešním názvu města "pode brody" – Poděbrady.
Vývoj
Na vývoj osady měla bezpochyby vliv i existence slavníkovského hradiště v nedaleké Libici nad Cidlinou. Tato slovanská metropole východních Čech zanikla r. 995 zásahem pražských Přemyslovců. To bylo příčinou rozdělení do té doby jednotného slavníkovského knížectví na menší správní celky. Jedním z nich se staly i Poděbrady. V písemných materiálech se název Poděbrady objevuje zhruba od poloviny 12. stol., a to ve spojitosti se šlechtickým rodem Sezemiců a později Hroznatovců.
Ve druhé polovině 13. stol. získal Poděbrady jako odúmrť král Přemysl Otakar II., který v letech 1262–1268 zbudoval v místě staršího opevněného sídla na strategickém místě nad Labem kamenný vodní hrad. V jeho podhradí se tvořila nová sídelní aglomerace, kde žila hradní čeleď, první obchodníci a řemeslníci. Poděbrady se měnily v poddanské městečko, které však bylo často předmětem zájmu českých panovníků. Způsobovala to mimo jiné i přitažlivost lovu ve zdejších lužních lesích, násobená malou vzdáleností od Prahy.
K panovníkům, kteří navštěvovali Poděbrady, patřil Přemysl Otakar II. Traduje se o něm, že se narodil v nedalekém Městci Králové při cestě své matky královny Kunhuty z Hradce Králové do Prahy. Poděbrady hostily i krále Václava II. a Jana Lucemburského.
Rozkvět Poděbrad
Největšího rozkvětu doznalo poděbradské panství za pánů z Kunštátu, kteří je získali od Karla IV. v tzv. "ušlechtilé léno". Šest generací tohoto rodu zvelebovalo (od r. 1345 do r. 1495) svůj majetek. Nejvýznamnější postavou tohoto rodu se stal Jiří z Poděbrad, který byl r. 1458 zvolen českým králem. Tento vynikající diplomat (označovaný někdy jako husitský král) se jako první evropský politik pokusil založit mírovou unii evropských panovníků. Z jeho poručení byly Poděbrady povýšeny v r. 1472 na město a obdařeny důležitými právy, výsadami a městským znakem.
Za vlády Ferdinanda I. se město dočkalo dalšího rozkvětu. Císař při návštěvě města v r. 1539 ocenil lovecké možnosti v jeho okolí, tehdy zastavené panství vyplatil a rozhodl se je začlenit mezi tzv. královská komorní panství. Během třicetileté války v první pol. 17. stol. trpělo město (stejně jako celý kraj) vpády švédských a saských vojsk, doprovázenými požáry. Největší požár však postihl Poděbrady r. 1681, kdy radnice a valná část do té doby dřevěných domů lehla popelem. Po této události bylo nařízeno, pod pokutou ztráty práva várečného (právo vařiti pivo), stavět na náměstí domy zděné. Město v krátké době změnilo svůj charakter. Byly zbořeny městské hradby a příkopy zaváženy popelem ze spálenišť.
Zámek
V polovině 18. stol. projevila o císařský zámek zájem Marie Terezie. Na její pokyn byl přestavěn do současné podoby (1752–57) a uzpůsoben pro pohodlí císařovny i jejího manžela Františka Lotrinského a pro jejich doprovod. Císařský pár Poděbrady skutečně několikrát navštívil.
Za vlády Josefa II. byly na zámku, místo původně zamýšlených kasáren, ubytováni pouze pensionovaní důstojníci císařské armády.
Společenský život
Po dalších požárech v r. 1800 a 1832 zanikly zbytky bran a v místech hradeb se budovaly nové ulice. Renesanční náměstí lemované do té doby patrovými měšťanskými domy s podloubími ztratilo tehdy svůj půvab. Poděbradské panství v r. 1840 zakoupil vídeňský bankéř Jiří Sina. Pravnučka bankéře kněžna Chariclea roz. Ypsillanti se zde se svým manželem Filipem Arnoštem Hohenlohe z Schillingfürstu usadila natrvalo. Společenský život se na zámek navrátil a jeho rozvoj prospíval i městu. Přátelství knížete s podnikateli bratry Gerhartovými bylo prý příčinou vzniku sklářského průmyslu v kraji bez surovin a sklářské tradice.
Historickým mezníkem v životě města byl r. 1905. Tehdy navštívil knížete německý statkář von Bülow. Tento známý proutkař označil na vnitřním nádvoří místo silného pramene, jenž zde byl pak skutečně v hloubce 96,7 m navrtán. Objev minerální uhličité vody způsobil, že již v r. 1908 zde byla zahájena první lázeňská sezóna. Město se po ukončení první světové války rychle měnilo v město lázeňské, s lázněmi od r. 1926 specializovanými na léčení srdečních a cévních onemocnění. Rychle získalo věhlas nejen u nás, ale i daleko v zahraničí.
Bílá paní
Každý všední den v letních měsících provádí poustevníky bílá paní se svými pomocníky po celém zámku. Prohlídka začíná ve 21:00.